Zázemí pro cyklistiku nebylo na Třebešíně samozřejmostí. Dnešní podoba stále ještě není finální, ale díky následujícím několika fotografiím se můžete podívat zpět až do roku 2015. Tehdy započala novodobá éra tohoto areálu. Pořádný kopanec přišel před rokem 2020, kdy se na jaře sešla politika s Covidem.

Třebešín to přežil

Ještě než dorazíte na závody a budete tak tvořit budoucnost areálu, pojďme se společně podívat na jeho nedávnou minulost.

 

Číst od začátku…

 

2021

V tomto roce jsme pracovali hlavně na dodělávkách v severní části, na trailech. Protože bylo ale potřeba připravit další sportoviště pro rozšiřující se kroužek, použili jsme zatím nevyužitý pozemek s největším potenciálem (jihozápadní cíp). 

Během několik málo dní dal pomocí těžké mechanizace Marek Mixa jasnou podobu „bikrosce“. Tentokrát to už byl větší bagr i pořádný Bobcat. Následovala hromada dodělávek, to už byla ale ruční práce, která nikdy nekončí.

Přes zimu napadl sníh a dlouho se držel. V kombinaci s uzavřením hor kvůli Covidu jsme ujezdili vnitřní i vnější trasy a jezdilo se na běžkách. Díky už kompletně osvětlenému vnitřnímu prostoru dráhy se lyžovalo i v noci.

Na podzim roku jsme začali osvětlovat i bikrosku.

První úroda! Podzimní výsadba v loňském roce nese ovoce. Z padesátky stromů jsou již v prvním roce dvě jablka a jedna švestka. 

Křídlatce se také velmi daří. Série dešťů zněmožnila chemickou likvidaci a opět se muselo kácet na již hotových trasách. Bohužel, tato rostlina vyroste klidně o metr za týden, takže stačí jeden etapový závod (nepřítomnost trenérů a vedení týmu) a je opět vystaráno. 

Úpravu sněhových stop zajišťoval, jak jinak, John Deere. Na šířku kol jsme postupně kroužili, až jsme ujezdili kompletně celý areál. Díky zapůjčené fréze jsme pak ještě vrstvu zvětšili nahrnutím sněhu z boků.

Po dlouhé době jsme si mohli dovolit i první investice do věcí.V minulých letech jsme kupovali zejména závodní kola či vybavení pro zátěžové testy. Tyto minulé investice nás udržely nad vodou a vrcholová příprava mohla pokračovat dál. 

Tento rok jsme kupovali ale skákací hrad pro děti či sestavu stanů. Vše pro kroužek! Stany a osvětlení nám měly umožnit fungovat skutečně celoročně a bez problémů. Bohužel vítr nám stany kompletně zničil.

Tak je to trošku se vším. Díky omezeným zdrojům jedeme často dva kroky rychle vpřed ale o jeden se musíme vrátit. Ať už je tím myšlena práce na čištění zeleně či zničené stany.

Díky novému zářezu (vlevo) mají možnost dostat se k bikrosce i malé děti. Málem se zde sice bagr převrátil, ale nakonec je ta cesta hotová. Níže je pak nákres jak je bikroska koncipovaná a zobrazuje původní plán. 

2020

Největší rozmach prací na trailech nastal v roce 2020. Využili jsme jarní lockdown i časový prostor kvůli zrušeným závodům. 

Impulsem k výstavbě byla snaha o udržitelné financování areálu. Díky ztrátě SCM pro tento rok byla prakticky ukončena podpora vrcholového sportu na Třebešíně. Jedinou možností jak areál nezavřít bylo tedy rozšíření aktivit o jiné disciplíny. 

Kopli jsme do vrtule. Nic jiného nezbývalo.

Už v zimních měsících předsedkyně jednoty, Jaroslava Mixová, řídila komanda pracovníků na veřejně prospěšné práce. Časově neuvěřitelně náročná práce nesla svoje ovoce a v jarních měsících jsme poprvé přijeli s mini bagříkem. Bagřík jsme postupně zvětšovali, ale to přišlo hlavně až v dalším roce. Pásy projely posledním úsekem, který zatím odolával a pro cyklistické trasy jsme tak „obsadili“ už kompletní prostor – s invazní křídlatkou budeme bojovat ještě několik let, ale zázemí této rostliny jsme zmenšili už na minimum.

Jedním z největších pracantů byl tak náš zelený John Deere, který odtahal neuvěřitelné množství biomasy. Čištění trailové části bylo v zásadě dokončeno.

Jarní lockdown přinesl cvičení dětí ve venkovním prostoru. To je fotka z vnitřního prostoru velodromu. 

Opravili jsme nevzhledný vjezd a natřeli velkou část plechů na týmovou modrou. Areál tak začal dostávat slušivější kabátek.

Podzimní lockdown se nesl ve znamení sázení stromů – prostor byl už natolik bezpečný (viz zimní foto dole), že se dala uspořádat i veřejná akce. V prostoru velodromu jsme (za pomoci sousedů) vysadili padesát ovocných stromů a doplnili tak předchozí stav, kdy jsme měli zatím jen jednotky nových stromů.

Všechny ostatní aktivity se musely zpoplatnit a podílet se na provozu areálu. Pojetí směrem k udržitelnému financování ale zajistilo nákup dráhových ko, sice na dluh, nicméně s masivně rostoucí základnou „cyklistiky pro veřejnost“ to byla jediná cesta.

„Bittmanův skok“ je nejtěžší drop v celém areálu (vpravo). Vznikl na jediném místě, kde lze mít takto těžký prvek, vedle již existujících trailů. Dodělávky dopadu nám ještě nějaký čas zaberou, pár odvážlivců už tento prvek ale skočilo.

Na spodní fotografii je umělý kopec „Bastogne“. Jedna cesta po lávce, jedna se zatáčkou, jedna schodovitá nahoru. Dva skoky dolů a jedna cesta pro menší děti okolo. Množství variant a spojnic evokuje vesnici o kterou se vedla za druhé světové války známá bitva. 

Na podzim jsme se dostali trochu zpět k dráhové cyklistice. Motivací pro vybudování vnitřního osvětlení bylo ale zajištění kroužku. Závodní cyklistika mládeže v následujících letech nebude podporována ze strany svazu, takže jediným smysluplným využitím pro vnitřní prostor areálu je nyní právě kroužek.

Aktivně ale rozjíždíme kurzy dráhové cyklistiky pro veřejnost, chystáme zázemí a nakupujeme nová kola. Covidová situace ale neumožňuje příliš aktivit pro dospělé.

Původní pomalé a manuální práce jsme razantně urychlili zapůjčením minibagříku. Finanční limity nás stále svazovaly, nicméně práce odvedl dost a dost. Díky šířce stroje přesně dle požadované šířky tras jsme rozjezdili veškeré zbývající prostory. Jak je vidět, problémem do budoucna je údržba zeleně, protože se zvětšující se plochou tras se zvedá i náročnost údržby okolí. 

Své o tom ví Jana a Alex Charalambidisovi, kteří se několikrát věnovali „finálnímu“ čištění od náletových dřevin. Práce ve svazích okolo velodromu je extrémně nevděčná a náročná, jednou snad prostory vykryjeme geotextílií a výsedbou, zatím na absolutně finišující investice nebyly prostředky.

Tečkou za úpravou fotografií ze závodů bylo přemístění stupňů vítězů. Staré jsme natřeli a přesunuli do MTB sekce k trailům, nově jsme vybetonovali prostor pro nové stupně uprostřed velodromu. 

Fotografie z vyhlašování tak již nejsou před věží rozhodčích ale s kulturním pozadím, které je i částečně mobilní. Na místě původního uložení stupňů (před věží rozhodčích) vznikl nezatravěný prostor. Symbolicky jsme zde pohřbili SCM.

Jaroslava Mixová a John Deere. Lidé z okolí velmi dobře vědí, kdo se stará osobne o údržbu zeleně a čistící práce v prostoru velodromu. 

LOCKDOWN – nové slovo, které od roku 2020 zná skutečně každý. V areálu na Třebešíně jsme se ale rozhodně nezastavili. Naopak, při hledání fotografií jsme zjistili, jaký pokrok jsme udělali za jeden jediný rok.

2019

Druhý rok větších investic do vlastního MTB zázemí. Ve vnitřním prostoru velodromu jsme postavili doplněk k pumptracku – dřevenou oválnou lávku. Trailová část se rozšířila o dlouhý rockgarden  (to je ta horní část na malůvce a deset tun kamení na hromadě). Šrafovaná zóna na malůvce jsou první vjezdy do „pralesa“, který začínáme intenzivněji čistit. Prostor budoucí bikrosky využíváme jako „bludiště“.

Velká část investic do areálu míří spíše do vnitřních prostor. Posilovna ale i kapacita pro uložení sportovců při soustředěních. Sportoviště se vydávalo cestou masivní profesionalizace tréninku – Wattbike, Airbike, posilovací stroje ale i nové měřící zázemí. K běžnému tréninku tak přiřazujeme i respirační trénink a koncept tréninku odstraňování limitací se stává dostupným všem mládežnickým sportovcům. 

Funguje také bezplatné půjčování dráhových kol pro děti z jiných oddílů.

Poprvé jsme také osvětlili vnitřní prostor velodromu pro kroužek, zatím z věže rozhodčích a z jednoho místa u pumptracku. Pro jednu kroužkovou skupinu je to zatím dostačující řešení.

Máme novou tribunu! O původní sedačkovou tribunu na druhé straně jsme přišli. A po letech se podařilo zrekonstruovat povrch betonu a sehnat i nové sedačky. Otevřeli jsme i novou cestu po paletách na jižním okraji velodromu a novým MTB prvkem se stal „velbloud“ – technický přejezd po sjezdu do prostoru velodromu. 

Boj s křídlatkou přitvrdil. Původně jsme jen káceli, v tomto roce jsme nasadili první desítky litrů chemie. Ještě několik let budeme pokračovat v kombinaci chemie i fyzické likvidace, nicméně rostlina je to neuvěřitelně odolná.

Nezapomínáme ani na vnitřní prostory. U sauny vytváříme smysluplné sprchy a relaxační místnost. Narážíme na množství problémů, nicméně i tato náročná práce se podaří dokončit a ke sportovnímu zázemí přidáváme i regenerační prostory. 

2018

Sen o multifunkčním areálu pro cyklistiku se poprvé přelil mimo vnitřní prostor velodromu.

Po roce čistících prací se podařilo vytvořit prvních cca 400m trailů. 

Samotná trasa byla velmi hezká, na horní fotografii ale vidíte plot, za kterým je stále „prales“. I nejbližší okolí vlastních tras je stále extrmně zarostlé. S křídlatkou zahajujeme zejména chemický boj a s optmismem sobě vlastním předpokládáme rychlé vítězství. 

To že s touto rostlinou budeme bojovat ještě čtyři roky, že pod vrstvou navážky budeme nacházet železobetonové desky, dráty a vyloženě odpad – to jsme tehdy ještě netušili. 

Vedle tribuny jsme otevřeli bariéru a z trailů umožnili vjezd do vnitřního prostoru velodromu. Tím dostala podoba trailů už pevný tvar. Do plánů se poprvé dostává i „bikroska“, tu se podaří realizovat ale až za tři roky. (malůvka z týmově ročenky)

Na fotografii níže je patrný „prales“, který skýtal ještě mnohá překvapení. Stejně jako podklad čerstvě vybudovaného trailu, barevné tečky v okolí jsou zbytky cihel a odpadu, který budeme čistit ještě několik let.

Částečně celému prostoru pomohlo budování teplovodu, kdy nám investor z nedalekého sídliště část prostoru rozjezdil těžkou technikou. Les je ale stále obýván nežádoucími hosty. 

Příběh sám o sobě je povrch velodromu. Nejdřív se pískovalo a následně se pokládala kompletně nová stěrka na celých 333m velodromu. Po této opravě se stal velodrom výrazně rychlejším!  Zde se vše realizovalo za přispění magistrátu hl.m. Prahy a MČ Prahy 10.

Druhá vlna čistících prací se dotkla i vlastního velodromu. Jaroslava Mixová začala s brigádníky kácet náletové dřeviny hned za bariérou. Kultivace do přívětivější podoby začala ale i v naprostém středu – od věže rozhodčích a opravy vstupního tunelu, si spíše mostu. Na fotkách je vidět Roman Dohnal, který přidělává nové opláštění na věž rozhodčích i sundavá dlažbu ze zdí. První čistě vizuální a nikoliv jen funkční práce. 

2017

Velodrom jako takový si žil vlastním životem. 

Primárním programem byla dráhová cyklistika, ve „volném čase“ se pomalu rozjíží cyklistický kroužek. 

Trasy vlastních závodů jsou výhradně ve vnitřním prostoru dráhy a akce se konají vždy v pondělí – oddíl se věnuje závodní cyklistice a nemá kapacity na pořádání o víkendech. 

Kroužek se koná jednou týdně v úterý.

První „průseky“ prostorem zamořeným křídlatkou. Pro potřeby kroužku vzniká na místě dnešního dřevěného oválu původní trasa, vytyčená dřevěnou štěpkou a kameny. Vnitřní prostory naší budouvy se vydávají malými krůčky směrem k profesionálnímu zázemí. Kupujeme první stroj na cvičení a také Wattbike. 

2016

První krůčky k dalším disciplínám cyklistiky. 

Na vedení TJ jsme si vyprosili možnost vytvoření pumptracku!

Rozjíždíme cyklistický kroužek a pumptrack je základem! Petr „Fáboš“ Fabián si dává neskutečně záležet a přestože jsme přešli k přírodní zarostlé travnaté formě, stále ho máme a stále dobře slouží. První povrch je starý cement, který se někde našel.

V areálu jsme bojovali s krádežemi – mizela kola, ozvučení, nářadí. V extrémně zarostlém prostoru za velodromem, který byl ve vegetačním období prakticky neprůchodný se skrývali totiž sousedé.

V zimě jsme objevili vyšlapanou cestu a druhou únikovou přes velmi průdký svah.Ve stanu bylo drogové doupě a s následky tohoto sousedství jsme se při čištění prostoru potýkali ještě pět let.

Obyvatelé se sem přemístili z původně obývané budov squaterů, která vyhořela v létě tohoto roku.

Sousední budouva, bývalý hotel, se začíná rekontruovat. Bohužel se rámci „kolotočů“ okolo budovy přišlo nejen o budovu jako takovou, ale i o tribunu. Sousedíme tak se staveništěm a velodrom už nikdy nebude tak vzdušný, místo tribuny se postaví přístavba.  Na poslední fotce je pak jeden z prvních letních výletů do „džungle“. 

2015

První MTB závody pro děti. 

Na fotkách je vidět ještě protější tribuna, starý povrch velodromu i naše tribuna. 

Závody se do prostoru velodromu přesunuly z Prahy 4, kde jsme je pořádali v Braníku. Díky změnám na radnici se vyžadovalo vysoké nájemné za využití prostoru vedle Vltavy a než se celý problém vyjasnil, závody jsme přesunuli. Nejdříve dočasně, nakonec to bylo ale trvalé řešení. 

Za vznikem MTB tras a závodů na Třebešně tak stojí vlastně úřednický šiml a naše reakce, kdy jsme závody chtěli pořádat a nebylo kde. Našel se prostor uvnitř velodromu!

První podoba pumptracku! První nástřel a tvar dal dohromady Marek Mixa a odstartoval tak sen o multidisciplinárním areálu. Spojit základy techniky jízdy na pumptracku, překážkách ale i na dráze. Za pomoci brigád (na fotce Michal Spudil) začínáme v areálu tvořit i první dřevené překážky. Cyklistika jako taková má v budově jednu místnost a i jednání o výstavbě pumptracku nebyla jednoduchá.